Oranžerie

 

Milotické oranžérie dnes představují nejstarší a nejzachovalejší stavby tohoto typu na Moravě. Hrabě Karel Antonín Serényi započal v roce 1716 s úpravami renesančního sídla na barokní letohrádek s rozsáhlým parkovým areálem, užitkovou zahradou a bažantnicí. Již v tomto roce se počítalo s oranžériemi v současné podobě.  

V roce 1721 podepsal hospodářský správce Dominik Jurkovský kontrakt se stavebním mistrem Františkem Benediktem Klíčníkem z Brna na vybudování dvou oranžérií, a to jako symetrických budov, které budou mít podobu „altánu“, jejich délka má činit 15 sáhů ( jeden vídeňský sáh = 1,869 m), a výška i šířka shodně 5 sáhů. Do budovy budou instalovány krby. V souladu s ochranou rostlin bude oranžérie rozdělena na vlastní prostor k uchování rostlin a předsíň. Práci provede Klíčník podle dodaného plánu (není uveden autor) a za zhotovenou práci obdrží z hraběcí pokladny 450 zlatých. Patrně již kolem roku 1723 je tato stavba dokončena a milotický dominus Karel Antonín hrabě Serényi se obrací na přítele Aloise Harracha s prosbou, aby jeho syn, který pobýval v Itálii na kavalírské cestě, zakoupil ve Florencii 6 velkých cedrů (janovských) a neuvedený počet pomerančovníků. Za tyto dřeviny má obdržet doplatek 175 zlatých.

Díky instrukcím hospodářského správce Dominika Jurkovského zahradníkovi Antonínu Ferdinandu Fialovi jsme informováni o běžném provozu oranžérií – nevolníci měli povinnost nejen pracovat na dominikálních pozemcích či v hospodářském dvoře, ale byli donuceni pomáhat při pracích v zámecké zahradě a při čištění vodních příkopů. Pod dohledem zahradníka vynášeli dřeviny v kbelících z oranžérie do zámeckého parku a na nádvoří a rovněž je museli v chladném období opět vracet na původní místo.

 

 

Obě oranžérie byly důkladně opravovány v letech 1750 – 1763. Proběhla zde oprava vlastní stavby (oprava balustrů, portálů, trámových konstrukcí, obou krbů).

Vážné nebezpečí hrozilo oběma oranžériím v době držení rodinného majetku Ludvíkem Filipem Seilernem z lomnické větve, který chtěl obě zmíněné oranžérie zbořit pro rozsáhlé náklady z jejich údržbou. Úředník moravského zemského tribunálu v roce 1776 Winkler odpověděl ve shodě s osvíceneckým pohledem na architekturu zamítavě z důvodu „egalitate, conformitate, distribuzione“, tj. použil argumentů soudobé architektonické teorie zachování jedinečné vyváženosti celého zámeckého areálu. Milotické oranžérie zůstaly zachovány, ale jejich funkce se postupem doby musela proměnit. V průběhu 19. století se změnily v klasické skleníky s trvale umístěnými rostlinami.